Správné zasychání bez olova pomocí infračerveného záření
Průmysl usiluje o použití „ekologických“ a bezolovnatých standardů při sušení polovodičů. Upřímně řečeno, už je na čase. Přešli jsme na využití infračerveného záření – díky němu můžeme opustit ty odporné chemické rozpouštědla a katalyzátory těžkých kovů, které se obvykle nacházejí v těch starých pecích.
Jak vlastně funguje teplo
Vzpomeňte si na běžný konvekční ohřívač. Plýtvá spoustou času jen na zahřívání vzduchu kolem dané součástky. Infračervené záření je jiné – využívá elektromagnetické vlny k posílání energie přímo do povrchu součástky.
Tyto systémy nastavujeme tak, aby působily právě na specifické spektrum absorpce vaší vrstvy nebo lepidla. Zahříváte tedy samotnou součástku, nikoli vzduch. Proto také klesnou vaše náklady na energii – neplatíte totiž za zahřívání celé velké kovové konstrukce.
Konstrukce: nerez ocel a izolace
Jelikož se jedná o prostředí s vysokou čistotou, nemůžeme dovolit, aby se na čipové desky dostaly nepožadované úlomky rzi. Proto používáme k výrobě pouzder vysoce kvalitní nerezovou ocel. Ta zůstává čistá. Navíc je vnitřek konstruován tak, aby infrazářivé vlny byly odráženy zpět směrem k cíli, čímž se udržuje vysoká intenzita tepla.
Jeden rychlý tip: ujistěte se, že je správně nastavena uzemnění. Tyto vysoce výkonné systémy mohou vydávat hodně elektromagnetického šumu, pokud není izolace dostatečná. Je to malý detail, který však může způsobit velké problémy, pokud ho přehlédnete.
Nevýhody (a jak s nimi bojovat)
Infračervené záření je rychlé – doslova „hodiny se změní na sekundy“. Ale tato rychlost s sebou nese rizika. Pokud příliš rychle zvyšujete výkon, vznikne silný teplotní gradient. To může způsobit deformaci povrchu součástky nebo problémy s usazováním rozpouštědel pod povrchem. Jde tedy o rovnováhu mezi výkonem a rychlostí procesu.
Tyto systémy jsou navrženy jako náhrada za ty staré konvekční pece. Díky nim máte menší rozměry a nižší náklady, pokud váš chladicí systém dokáže zvládnout tak vysokou hladinu tepla.